This time will be special.

14. january 2013 at 20:08 | Aruxy/ |  Jednodílné/Dvoudílné
Ahoj,tak dneska přináším jednodílovku. Je to trochu jiný kafe. Není to v podstatě Fan Fiction. Je tam Chris Evans a Cece Frey.:)
enjoy:)
Sliboval,že to bude speciální. Sliboval,že všechen čas,který spolu strávíme bude speciální.
Lhal.
"Cece! Počkej!" volal za mnou,když jsem utíkala tmavou školní chodbou.
"Mě nechytíš!" běžela jsem dál.
"Neutíkej mi."
Otočila jsem se a viděla jsem jeho psí pohled.
Počkala jsem až ke mě přiběhne.
Počkala jsem až mě chytí do nárudče a zatočí se se mnou. Postavil mě na nohy a přitiskl mě k sobě.
"Jdeme?" chytil mě za ruku.
Kývla jsem a vyšli jsme ven. Do obličeje mě uhodil mráz,který venku vládl.
"Na takhle pozdní a zimní doučování mě už nikdo nedostane." zachumlala jsem se do kabátu.
"Ale byla jsi tu se mnou." řekl a pravý koutek jeho rtů se zvedl.
"Poprvé spolu někam, co spolu bydlíme a je to doučování. Jak romatické Chrisi." šťouchla jsem do něj.
"Slibuji ti,že zbytek tohodle dne bude romantičtější." zved do výšky dva prsty.
Obejmula jsem ho a on mě políbil na vrcholek mé hlavy.
"Cece.. Vaše léky." ozvalo se kachličkovou místností.


Mezi mřížemi se protáhla ruka ošetřoatelky s kelímkem s bílými, modrými a červenými pilulkami. Popadla jsem kelímek a spolikala jsem je. Zapila jsem je vodou,kterou mi podala hned potom.
Rozhlédla jsem se po místnosti a do očí mě bodlu sluneční zář,která vycházela z okna uplně u stropu místnosti. Přisla jsem k té vysoké stěně a stoupla jsem si na tvrdou matraci.
Chytla jsem se potrubí a vyšplhala jsem nahuru na parapet okna. Přitiskla jsem obličej na horké sklo a nechala jsem svou kůži vstřebávat paprsty světla.
"Miluju tě, Cece" řekl apohladil mě po čelisti.
"Taky tě miluju, Chrisi" zamrklala jsem a poškrábala jsem jeho strniště.
"Připravená?" zkousl si spodní ret.
"Není to divný? Takhle za světla?"
"Cece!" zasmál se.
"Tak spoň zatáhni závěsy, ať na nás nesvítí." brnkla jsem mu přes rty.
"Dobře.." otočil oči v sloup a vstal z postele. Jeho nahý zadk jakoby zážil a já se musela chechtat.
Zastavil se a všiml si,že všcuhnu mojí pozornost má jeho dokonalý zadek. Otočil se na mě se sostředěným pohleden a ještě víc soustředěně přežvykoval žvýkačku.
Pak se znovu otočil a začal stahovat a zatahovat hýždě.
"Chrisi!" okřikla jsem ho,protože jsm se už nemohla smát.
"Pripravená na svoje poprvé v našem bytě? Mimochodem po hrozně přestávce našich rozkoší,takže tě upozorňuju,že se z tebe vyšukám duši." skočiln a postel.
Kývla jsem s vyzývavým pohledem.
Vyhiupl se nade mě a podepřel se rukama vedlé mé hlavy. Jeho bicepsy se stáhly a já měla chuť se na něj vrhnout.
Bouchla jsem do horkého skla a ukozla jsem z okenýho parapetu. Padala jsem kachličkovou místností a skončila jsem na matraci.
V podbřišku se mi rozlehla bodavá a nepříjemná bolest. Shoulela jsem se do klubíčka a snažila jsem si nevzpomenout po čem ta bolest je.
"Proksrista!" vykřikla jsem při pohledu na tubičku s dvěmi růžovými čárkami.
"Co? Co se děje?" vběhl do koupelny Chris v nátělníku, boxerkách a kravatě.
"Pozitivní!" poskočila jsem.
"Bože díky!" křikl a popadl mě do nárudčí. Vyběhl se mnou z koupelny a položil mě na gauč v obýváku.
Vyhnul mi tíklo a políbil každé místo na mém břiše.
"Ale no tak..Musíš do práce." chechtala jsem se.
Natáhla jsem se na matraci a ruce jsem si založila za hlavu. Podívala jsem se do vysokého stropu a vůně,kterou tu čichám už několik měsíců přivolala další zážitek.
"Holčička. Krásná a zrdavá." řekl muž v hranatých brýlých.
"Děkujeme doktore." usmál se Chris a povolil si kravatu. Vstala jsem z lehátka a chytla jsem se už celkem dost velkého břicha.
"Opatrně." křečovitě mě chytil za ruce.
"Jsem v pohodě."
"Musíš dávat pozor." zamračil se a podepřel mě.
"Já nepotřebuju podpírat, Chisi!" odstrčila jsem ho.
"Chceš snad naše díte zabít?!" rozkřičel se.
"Možná by jste si to měli vyřídt doma." řekl doktor a změřil nás dioptrickým pohledem.
"Jistě." široce se usmál, bolestně mě popadl za ruku a vyšel se mnou z ordinace.
Došli jsme mlčky až k autu. Samozřejmě mě podepřel když jsem si sedala do auta.
Obešel ho a sedl si vedle mě na místo řidiče.
"Promiň, že na tebe křičím,ale miluju tě a naši holčičku." přitiskl mě k sobě.
"Dobře.." usmála jsem se.
Převalila jsem se a obličej jsem si schovala do dlaní. Snažila jsem se na nic nemyslet, už nepokračovat dál v tomhle bezsmyslném pátrání minulými lety.
Podívala jsem se na protější stěnu,která byla plná mých výkresů. Všude byl jeho obličej. Koukal na mě z každého vvýkresu,který mi tu cvokaři pověsili abych měla radost..pf.. Nevidí v nich to co já. Nevidí.
"Zklapni!" křičel.
"Mě to taky mrzí." plakala jsem.
"Můžeš za to ty! Kdyby jsi mě poslouchala!" křčel dál.
"Já za to nemůžu.. Byl to chybný plod." promnula jsem si uplakané oči.
"Každý den dřu jak mězek, aby jsi měla to co chceš a ty nejsi schopná porodit dítě?! Jsi jen neschopná kráva!" jeho silná paže se vymrštila do výšky a přistála na mé tváři.
"Ty..Ty jsi mě uhodil." pípla jsem vysokým hlasem. Všechno v mém těle bylo sevřené.
Silně vydechoval a zíral na mě.
"Cece.." řekl s trpkým výrazem.
Přitiskl mě k sobě a hladil mě po vlasech. Nikdy v životě jsem nebyla vystašenější.
"Tak si uděláme dalěí, jo?" usmál se.
Stále jsem ni neříkala. Bála jsem se. Měla jsem strach zo muže,kterého miluji.
"Sundej si to."
"Co? Já bolí mě břicho.. Před chvílí jsem potratila!" odstrčila jsem ho od sebe.
"Řekl jsou sundej si to."
Slzy kapali na malý polštář. Zaryla jsem nechty do matrace a doufala jsem, že až otevřu oči,tak budu doma s Chrisem a v šechno bude v pořádku.
Ne.Místnost plná kachliček.

 

2 people judged this article.

Comments

1 Jaime | DAILY-GOMEZ Jaime | DAILY-GOMEZ | Web | 14. january 2013 at 21:42 | React

To je...depresivní :D ale moc pěkně napsané ;) ♥

2 Domi Domi | 15. january 2013 at 19:53 | React

Panebože! To je..to je...geniálne! :) Dokonalosť ;)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.