Seriously?

3. december 2012 at 16:30 | AnnJay°° |  Jednodílné/Dvoudílné
Měla jsem takový sen:D Každý den se mi zdá o Vídni:D,ale todle bylo příšerný. Brečela jsem. Je to totální kravina..Berte to tak, že to byl můj sen:DD:)
Teď. Teď se to stane. Teď se mi splní sen. Teď ! Ten pocit,když víte,že se to vážně stane!
Jsem docela ráda, že mamka zůstala na hotelu,protože by to bylo dost trapný,kdyby tu byla taky,ale ve Vídni se vážně nevyznám,tak doufám, že zvládnu trefit zpět do našeho hotelu.
Najednou zpoza rohu ulice vyjel tmavý autobus. To bude on!
Přiběhla jsem blíž ke vchodu do arény a čekala jsem co se bude dít. Narovnala jsem si třičko s nápisem Justin Bieber is my swaggie ,upravila vlasy,nahodila úsměv a upřela pozornost na autobus blížíce se ke mě. Kousek ode mě zaparkoval a mě začalo bušit srdce jako nikdy před tím. S hlasitým sičením se otevřeli dveře obřího autobusu a z nich vystoupil velký a jistě silný černoch a mě došlo,že je to Justnův bodyguard. Trochu jsem se vyděsila, jestli mě odtud nevyhodí,ale když mě uviděl, tak široce se usmál a přišel ke mě.
"Ahoj." usmál se znovu.
"Ahoj Kenny." uchechtla jsem se a chtěla jsems e pochlubit tí, že snám jeho jméno.
Chtěla jsem v hlavě splodit další téma k hovoru,ale bušení mého srdce přehulšovalo moje myšlení. Kenny si všiml jak jsem rozrušená a zasmál se. Zoufale jsem se na něj podívala a on mi to oplatil povzbudivým úsměvem. Z autobusu vylézalo spousta dalších lidí,ale ty už jsem identifikovat nedokázala. Všichni se na mě usmáli,jakobych jim něčím dělala radost.
Najednou po schůdcích autobusu scházely zářivě červené boty.. To je on.
"Můj bože..." pípla jsem,když z autobusu vyšel on. Pípla jsem docela potichu,ale Kennyho uším to neuniklo,protože stál hned vedle mě.
Justin se rozhlédl po prázdém parkovišti a otočil si kšiltovku. Pak zaostřil mě. Chtělo se mi k němu běžet a uobímat ho,ale věděla jsem, že on sem určitě příjde,protože je to vchod do arény a vyfotí se se mnou. Bude milý a bude mi říkat, že mě miluje. Jak moc se těším na příštích deset sekund.


"Co tu k sakru dělá?" řekl odporným tónem.
Nechápavě jsem se podívala na Kennyho velde mě,abych zjistila s kým to Justin právě mluvil. Kenny se už neusmíval.
"Co koukáš? Odveď ji. Myslel jsem, že když přijedu o pár podělanejch hodin dřív tak budu mít pokoj." pokračoval a pohledem o mě už ani nezavadil.
Kenny vykulil oči,jakoby mu naznačoval, že by mohl být milejší.
"Řekl jsem to snad jasně." řekl Justin a hodil si přes rameno černou tašku.
Kenny se zatvářil celekm smutně a pobouřeně a pak mě popadl za rameno a tlačil mě pryč.
"Ne! Ne! Neee! To nemůžeš! Čekám tu na tebe hodiny! Já tě miluju!" křičela jsem přes Kennyho rameno na vzdalujícíseho Justina. Jakoby čekal,až mě Kenny odvede dostatečně daleko aby mohl vejít do arény.
"Slyšíš??! To nemůžeš!!!" křičela jsem a do očí se mi drali slzy.
Justin se na mě naposledy podíval a porovokativně zamával. Pak se otočil a zmizel za šedivými dveřmi arény.
"Ne..Ne.." přestala jsem se vzpírat a začala jsem plakat.
"On se takhle normálně nechová...teda nechoval." řekl Kenny a postavil mě na nohy.
"Mě už je všechno jedno..." vypustila jsem pláč.
Justin mi právě vyrval moje srdce z hrudi a teď si s ním kope jako s chrastícím hakysákem,který mu každou chvíli padá a padá a padá tvrdě na zem... Měla jsem chuť vytáhnout lístek na dnesní koncert z mé levé kapsy a roztrhat ho na miliony malinkých kousíčků. Když si uvědomím co všechno jsem si prožila než jsem ten lístek získala a než jsem se sem dostala.. a on. Nenávidím ho. Z hluoby duše ho nenávidím.
"Ale no tak. Snad nebude tak zle." pousmál se Kenny.
"Nenávidím ho." zakryla jsem si obličej dlaněmi.
"To neříkej. On měl jen špatný den,proto se tak chová." povzbudivě mě poklepal po rameni.
"Hmmm.." zamumlala jsem.
"A se mnou by ti fotka nestačila?" zasmál se.
"Anooo..!" kývla jsem.
Popadla jsem foťák vysící na mém krku a přitiskla jsem se ke Kennymu. Kenny roztáhl svůj zářivě bílý úsměv a čekal dokud nezmáčknu spoušť.
"Díky." pousmála jsem se ,ale z očí mi stále proudili slzy.
"Uvidíš, že koncert bude lepší." usmál se.
"Dobře.." kývla jsem a utřela jsem si slzy.
"Hodláš jít nebo tam s ní budeš krapat do nekonečna?!" ozval se podrážděný hlas,který jsem so sneška znala jen z reproduktorů počítačea ze slucháte u přehrávače. Justin měl vystrčenou hlavu ze dveří a podrážděně koukal směrem k nám.
Přesně ta chvíle kdy se mi chtělo ho zabít ještě víc.
"Slibuju, že to bude lepší." starostlivě se na mě podíval, poklepal mě po rameni. Otočil se a odkráčel za ním.
Tolik jsem si toho prožila. Tak moc..a on je takový. Nechápu to. Proč? Chtěla jsem toho moc? Vlastně ani neví co jsem chtěla,protože jeho arogantnost to s přehledem zastínila.
Strčila jsem ruce do kapes a v tom moemtu se strhl déšť. Foťák jsem si strčila do kabelky ,aby nezmokl a nerozbil se ,protože to bych nemohla natočit tu večerní slávu. Přes hlavu jsem si nasadíla kapucu a zapla jsem si mikynu. Dál už následoval jenom běh. Ale kam? Po pěti minutách jsem neměla ani tušení kde jsem nebo kde jsem byla, kde je aréna a kde je hotel. Všechno vypadalo stejně šedivě. Přísáhám, že jsem bloudila aspoň dvě hodiny. Mobil vybití, bunda promáčená a neveděla jsem kam jít. Začínalo mě přemáhat zoufalství. Najednou jsem myslela, že vidím roh povědomé ulice,tak jsem se rozeběhla směrem tam,ale nijak zvlášť to nepomohlo. Sedla jsem si na roh ulice pod malou stříšku na kola a začala jsem brečet.
Proč se rovnou nevrhnout pod auto? Můj život teď nemá žádný smysl. Nemám jediný důvod proč žít.
Po ulici jelo červené auto. Nějaké moderní. jelo rychle a tak je témeř zaručené, že už se nemusím trápit.
Vstala jsem a čekala jsem,až bude těsně u mě aby nestihlo zabrzdit,ale ono najednou zpomalovalo.
Zastavilo těsně u mě a okýnko u spolujezdce se pomalo stahovalo.
"Můžu nějak pomoct?" usmál se kluk seící v autě a mě trvalo dobrých 10 sekund než jsem identifikovala kdo to je.
"Ty? Ne.." odsekla jsema nemohla jsem uvěřit tomu,že jsem právě odmítla Justina Biebera.
"No tak, máš náramek Justin Bieber,tak vim, že já ti pomoct rozhodně můžu." arogantně se usmál.
"A před dvěma hodinama jsi mi pomoct nemohl?!" vyjela jsem.
Zarazil se a nechápavě se na mě podíval. Pak se podíval n toho kdo seděl na méste řidiče a ten se k němu naklonil. Byl to Kenny. Potom na Justina kývl a ten jen vykulil oči.
"Ty jsi ta holka?" zachechtal se.
"Nech mě být." odsekla jsem a dala jsem se do chůze. Rvalo mi to srdce.
"Počkej." zavolal na mě a zadní dveře auta se otevřeli.
Možná s trochou skryté radosti jsem si vlezla dovnitř a sundala jsem si kapucu.
"To mi neříkej,že takhle hezká holka na mě dneska čekala." usmál se.
"Nech so toho." kysele jsem se zatvářila. Beztak to děla jen proto aby si neskazil pověst, protože jistě ví, že tehle můj zážitek bude hned na internetu, díky tomu jak se choval.
"Vážně bych se ti chtěl omluvit." zamumlal a podíval se na Kennyho,který se na mě široce usmíval.
"A mě je to vážně jedno!" křikla jsem.
"Ale no tak bejby.." usmál se a pohladil mě po tváři. Nedá se vzdorovat. Né dlouho. Pousmála jsem se taky a za chvíli jsem s ním měla fotku a propustky do zákulisí na večerní koncert.
Vím, že se příšerně přetvařoval. Vím, že jen já jsem měla možnost vidět jaký je doopravdy.
 

5 people judged this article.

Comments

1 Jaime Jaime | 4. december 2012 at 0:42 | React

Jaj, Justin Bieber je zlý na fanoušky...asi přece jenom bude konec světa :D. ...a doufám že snad nepřemýšlíš o tom že by takovej mohl být :( :) ikdyž ve spánku se toho moc napřemýšlet nedá, to je fakt :D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.