How to fly 5.díl

21. december 2012 at 21:14 | AnnJay°° |  How To Fly

8 komentářů a bude další díl!

Potom jsem si všimla, že na stolku v pokoji byl vzkaz.
Našla jsem ti brigádu.Mamka.
U vzkazu byl přiložený zelený letáček.
Pro všechny co hledají brigádu je tu nově otevřený obchod se školnímy potřebami! Stavte se na Olasiv Road!
Převlékla jsem se a rozhodla jsem se, že pojedu hned. Nasoukala jsem na sebe otrhané džíny a huňatý šedivý svetr. V listopadu je to nejzákeřnější. Tedy aspoň v Eats-Hill Maridianu. Přes rameno jsem si hodila kabelku,vlasy jsem si stáhla do culíku a seběhla jsou známou a legendární úzkou uličkou po schodech dolů. Vyšla jsem ven, zamkla jsem a vlezla jsem si do Alfy Romeo.
Pustila jsem rádio,kde dohrávala nějaká rychlá písnička a vyjela jsem na silnici.
Hlásí se Steve Haris a máme tu pro vás novinky ohledně kriminality v zemích milované Ameriky. Víte kde je vůbec nejnižší? East-Hill Meridian. Možná tohle město neznáte,ale můžu vám zaručit, že vás tu nikdo nepřepadne a...
Zbytek horkých novinek a faktů Steva Harise jsem už neslyšela. Nevyhnula jsem se tomu aby mě tahle informace nedonutila k přemýšlení o Justinovi. Všechno je to divný.


Za chvíli jsem byla v centru a zaparkovala jsem přímo u Olasiv Road.
Páni, tady je ten obchod pana Laionse. Pokrčila jsem rameny a vystoupila jsem z auta. Zadívala jsem se do letáčku na adresu a podívala jsem se na číslo domu u kterého jsem stála. Ještě dvě čísla. Popošla jsem ulicí a zastavila jsem se u čísla 436. Pohledem jsem jela po budově až k nápisu na obchodu.
Laionsovy školní potřeby
To snad není možný. To se mlže stát jenom mě. Plácla jsem se do čela a za doprovodu zvonku jsem vešla dovnitř. Teď si Justin může do seznamu o tom jaká jsem, napsat vlezlá rovnou dvakrát. U poklady stál zrzavý muž a zkoumavě zvedl pohled.
"Em..Dobrý den. Jsem tady ohledně té brigády." prohodila jsem a nervózně jsem si prohrábla hnědé vlasy.
"Jo hledáme někoho." usmál se, "Klidně tě hned vemu, jen si domluvíme pracovní dobu,ano?" řekl a usmál se ještě vstřícněji. Prošla jsem kolem lepidel přímo k pokladně a nevyvarovala jsem se tomu abych nepřestala zírat na jeho nevkusnou kostkovanou košily.
"Super. Dobře." kývla jsem.
"Tak.. Vyhovovalo by ti to pátek, středa a pondělí od třech do šesti? Deset dolarů za den. A byla by si tu sama. Možná by tu ještě byl můj syn." zamyslel se.
"Jistě..Naprosto vyhovuje." kývla jsem bezváhání.
"Tak tu počkej, jenom přinesu smlouvu." otočil se a zašel někam dozadu. Po pár munitách se vrátil s papírem,který mi hned podal. Popadla jsem tužku ležící na stole a podepsala jsem se na předurčenou kolonku. Pan Laions si vzal ten papír zpět a prohlédl si ho. Pak se najednou zarazil.
"Ty jsi slečna Letis? Kimberley Letis?" pohlédl na mě přes tu smlouvu.
"Em..ano. Vy mě znáte?" vykulila jsem oči.
"Ano. Tedy.. Totiž něco jsem slyšel." mávl rukou.
"Od koho?" pokračovala jsem ve výslechu. Kdyby tu měl lampu s bodovým osvětlením, tak jí na něj namířím a zavolám si Valerii, abychom mohli provést taktiku hodnýho a zlýho poldy.
"Syn se zmínil. Sedíte spolu ,ne?" řekl a už nebyl tak milý. Všechen žár ve mě vyhasl. Jistě si nepovídali o mé zjevné a přirozené kráse ,jak jsem předpokládala.
"Ano. Takže v pondělí ve tři?" ujistila jsem se.
"Samozřejmě." usmál se a sklupil pohled k sešitu před ním ,do kterého byl zabraný, už když jsem vešla.
"Tak nashle." rozloučila jsem se. Už mi neveěnoval ani pohled a já jsem opět za zvuku zvonku odešla ven.K večeru, tak o půl šesté mi přišla SMS od Valerie,že jí mám vyzvednout večer v osm. Když mám těch pár hodin ještě volných rozhodla jsem se jít do centra. Jenom tak..po obchodech. Někdy je lepší projít se vše sama a popřemýšlet nad uběhlýma věsma. Možná bych se mohla stavit za mamkou v kanceláři. A hlavně bych mohla ještě potkat Justina. Vím, dneska toho bylo docela dost,ale touha pa tom abych ho znovu viděla byla silnější než cokoliv jiného. Je to bláznivé.

Seděla jsem před velkým zrdcadlem v mém pokoji a dolaďovala jsem si obličej ,aby byl na dnešek dokonalý. Tuším, že v klubu bude dnes půlka města a mohla by jsem se zase trochu jednou za čas pobavit a možná i s někým seznámit. A hlavně.. nepřemýšlet nad Justinem. Znám ho jeden den a už jsem se stala vrahem, psychopatem a vlezlou holkou. Cítím, že na mě má velice špatný vliv. A to jsem s ním strávila půl hodiny.
"Tak já jdu mami." zavolala jsem do obýváku,když jsem si nazoufala flitrované lodičky.
"A vrať se brzo!" houkla na mě.
"Jo.. Pa Bene!" rozloučila jsem se ještě s její dnešní společností,která přišla před hodinou. Zajímalo by mě jestli ty její známosti o sobě navzájem ví. Je těžké pamatovat si jak se každý z nich jmenuje.
Vyšla jsem ven do temna a zaostřila jsem na moje auto. Nasedla jsem si a už jsem byla na sinici. Trvalo jen minutu, než jsem dojela k Valerii. Nemohla jsem odolat a musela jsem přibrzdit u domu Justina. Celý dům byl rozsvícený. Všechna okna zářila a si mohla prohlédnout jak to vevnitř vypadá. Při mém zkoumání jejich jdomu jsem zastavila úplně a zírala jsem dál. Okno dole vpravo byla asi kuchyň. Okno dole vpravo byl jistě obývák. Takže to mají jako u nás. Tím pádem pokoj Justina bude nahoře a.. Stál tam a zíral přímo na mě.
Dupla jsem na plyn a zacouvala jsem k domu Valerie.
Nedívej se tam. Nedívej!
Docela v klidu jsem vystoupila a zaťukala jsem na dveře od domu Valerie.
"Ahoj." široce se usmála Valerie ve dveřích.
"Ahojda." pozdravila jsem. Vylerie zabochla dveře a opatrně sešlápla schod ode dveří. V jejích úzkých šatech a vysokých botách to nejspíš moc dobře nešlo.Nasedla na místo spolujezdce. Já jsem si chtěla taky soudnout do auta a rychle odfrčet,ale musela jsem se tam podívat. Zvedla jsem pohled k oknu,ale on tam už nestál. POvzdechla jsem si a sedla jsem si do auta k Valerii.
"Doufám, že tam budou nějací vysokoškoláci." řekla jsem s úmyslem ,aby si tam Valerie mohla někoho najít a přestat myslet na Justina.
"Jo.. mohl by tam být i Justin." řeksněně a moje vědomí právě začalo klít.
"Neřekla bych, že tam příjde." zasmála jsem se a vyjela jsem an slinici.
"To máš pravdu." prohodila a opřela si hlavu o ruku.
Cesta byla tichá. Nesjpíš proto, že jsme si neměli co říct. To je poprvé za posledních patnáct let. Možná i víc,když nepočítám to tenkrát ,když jsme spolu nemmluvili kvůli Billymu Stylesovi ve školce. Pozvdechla jsem si znovu a dál jsem se věnovala tmavé cestě. Zdálo se být snadné být chvíli ticho,ale nebylo doslova mě to zabíjelo. Možná do nejlepší kamarádky čeká poporu,ale v tomhle případě jí ji poskytnout nemůžu.
Za nebezpečně dlouhou půlhodi jsme byli ve městě u klubu.
"Tak jdem na to." pousmála jsem se.
"Jasně." mrkla a vystoupila. Udělala jsem to samé jako ona, zamkla jsem auto a šla jsem za ní. Prošli jsme vchodem, ze kterého se linulo známé tuc tuc. Když jsme byli vevnitř Valerie radostně vypískla a běžela k baru. Vrátila se kě mě se skleničkou čehosi a když jsem si přičichla došlo mi, že tu džusík nebude. No co.. Jedna skleička neuškodí. Napila jsem se a tekutina,která mi právě projela tělem měla větší sílu než sem očekávala.
"Ty vlastně mos pít neumíš" zasmála se Valerie, "Ježiš, vždyť ty řídíš. Kdo nás pak odveze domů?" chytla mě za rameno.
"Přeci kluci,který si tu nabrnknem." mrkla jsem na ní omámená něčím..čímsi.
"Tak to abys už začala." zasmála se. Kýval jsem začla jsem se pohybovat do rytmu hudby.
"Hele to je Ruth a Brayn." ukázala do davu, "Jdu je pozdravit. Neuteč mi." poklepala mi na rameno a odběhla. Trochu jsem se zamotala a popošla jsem k baru. Sedla jsem si na barovou židličku a poprosila jsem barmana o další skleničku. Než jsem stačila znovu upadnout byly ve mě další tři skleničky. Ohlédla jsem se kolem sebe jestli je tu někde Valerie a nikde jsem jí neviděla. Zaostřila jsem jen kluka sedícího vedle mě. Svádivě se na mě díval a kroužil prstem po okraji jeho skleničky. Nevěnovala jsem mu další pozornost a dál jsem si prohlížela tančící dav.
Najednou jsem to viděla. Justin. Stál naproti Ruth a vyzívavě s ní tančil. Valerie se široce usmívala a taky se pohybovala do rytmu hudby. Nemohla jsem uvěřit tomu co vidím. Sklouzla jsem z barové židle a chtěla jsem odejít na záchod. Jenomže se mi podvrkl podpatek a spadla jsem.
"Nepotřebuješ pomoct?" zeptal se mě ten kluk co doteď seděl vedle mě a už mě za tahal za ruce vzhůru.
"Nech mě." odsekla jsem a odběhla jsem do dveří s nápisem toalety.
On tačí s ní. Je tady a tančí s ní. Ne se mnou. Jakto?
Vešla jsem na dámy a opláchla jsem si obličej v umyvadle.
Tak jo. Budu v klidu. Vždyť co se děje.. Kluků je na světě spousta.
"Vážně jsi v pořádku?" ozvalo se ze dveří. Ohlédla jsem se a stál tam ten kluk. Prohlédla jsem si ho a byl docela hezký. Nesnesitelně ublížená jsem cítila, že teď musím udělat nějakou blbost. Přiskočila jsem k němu a vrhla jsem se na něho. Nebránil se to je jasné. Shnul mi ramínko a zatlačil mě do kabinky. Shrnul mi druhé a líbal mě na krku. Začal di rozepínat košily a mě došlo, že není vůbec hezký,ale naopak nechutný a že bych měla okamžitě zarazit to,co se tady děje.
"Ne." odstrčila jsem ho.
"Ale no tak." usmál se a znovu se na mě přilepil a to ve mě vyvolalo ještě větší strach.
"Ne!" odstrčila jsem ho silněji a narovnala jsem si ramínka.
"Nikdo se tě neptá!" usmál se ještě děsivěji a znovu se vrhl na moje ramínka.
"Pomoc!" křičela jsem,ale nikdo nepřicházel. Snažila jsem se ho přemožně odstrřit, údeřit nebo kopnout,ale nešlo to. Nešlo to. Křičela jsem a vřískala, jenomže kdo by slyšel můj nepodstatný křik před hlasitou hudbu. Zavřela jsem oči,protože se do nich drali pálivé slzy.
"Nech jí!" ozvalo se. Otevřela jsem oči a viděla jsem Justina s boojovným výrazem.
"Co ti je do toho?" otočil se na něj ten kluk. Justinova ruka se ookamžitě vymrštila a přístála na jeho břiše. Ten kluk se s hýknutím svalil k zemi a držel se za břicho. Justin ho překročil a popadl mě do nárudčí. Můj obličej plný slz jsem schovala do jeho hrudi a čekala jsem co bude dál. Vynesl mě až ven z klubu. Postavil mě na nohy a já otevřela oči. Díval se na mě ustaraným výrazem a stále mě držel za ruce.
"Já.. Já.. Díky." utřela jsem si slzy.
"To je samozřejmost. Jsi v pořádku?" pustil mě.
"Nevím, jak ti poděkovat." vzlykla jsem připředstavě ,že kdyby tam nepřišel,tak by.. ani se mi na to nechc myslet.
"Klid." přišel ke mě blíž a pohladil mě po zádech. Podívala jsem se mu do očí a čekala jsem co řekne a udělá dál.
"Máš tak nádherný oči." řekl najednou. Chytil moje bradu a prsty přejel k levému uchu.
"Díky." řekla jsem a byla jsem už úplně klidná.
"Odvezu tě domů."
"Ale co Valerie?" vyjekla jsem,když mě popadl za zápěstí.
"Ta se o sebe postará." mávl volnou rukou a šel se mnou k mému autu.
"Moje auto tu klidně můžeme nechat ,abys mě mohl odvést tvým a nemusel ho tu nechávat." řekla jsem,když see zastavil před mým autem.
"Em.. Ne. Odvezu tě tvým." zakoktal a nastavil dlaň.
Prohrábla jsem se v kabelce a podala mu klíče. Chvíli si je v své dlani prohlížel a pak jimi odemkl. Nasedla jsem si do auta a nemohlo to být divnější. Justin sedící vedle mě nastartoval moje auto. Podstatnější část předchozí věty byla ta, že sedí vdl mě. Znérvózněla jsem a cítila jsem jak sebou škubu od silného buchotu mého srdce.
Vyjel z parkoviště před klubem a zabraně se díval na silnici po které jsme jeli. Utřela jsem si tváře do sucha a položila jsm si hlavu na okýnko. Pozorovala jsem ubíhající ulici a.. usnula jsem.

 

6 people judged this article.

Comments

1 Jaime Jaime | Email | Web | 21. december 2012 at 22:46 | React

Skvělý díl :)
•btw jak širokou máš stránku? :D a šířka menu by se taky hodila :D :)) chci to mít přesně :)

2 Domi Domi | 22. december 2012 at 1:40 | React

PERFECT! :3

3 Booo Booo | 22. december 2012 at 15:21 | React

Nádhera!

4 Stacy Stacy | 22. december 2012 at 18:09 | React

To je užasný!:)

5 Bibina Bibina | 22. december 2012 at 18:10 | React

Honem další:3

6 Barun Barun | 22. december 2012 at 18:11 | React

I love it!!!

7 LUCY LUCY | 22. december 2012 at 18:14 | React

Máš talent, měla by jsi ho lidem ukázat!:)

8 JELENAlover* JELENAlover* | 22. december 2012 at 18:16 | React

[7]: souhlas!:)
•vážně úžasná část:)

9 Kika Kika | Web | 22. december 2012 at 19:37 | React

prepáčte za spam ale mohli by ste čeknuť?  ďakujem .... http://lunamoon.blog.cz/ :)

10 Majáá Majáá | 22. december 2012 at 19:56 | React

Ani nevíš,jak úžasně píšeš!
Nádherný <3 <33

11 Jaime Jaime | Email | Web | 22. december 2012 at 20:12 | React

Vůbec neděkuj, pro tebe vždy ;) ♥

12 Antis Antis | Email | 23. december 2012 at 2:39 | React

Dokonalá..Kdy dáš další?

13 Ronnie Ronnie | 23. december 2012 at 17:20 | React

O.o To jako fakt? Proč je to tak úžasné? ...další prosím :)

14 Nina Nina | 26. december 2012 at 0:15 | React

Dokonalá ja som ešte len začala čítať a zistila som že to je úplne super.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.