How to fly 4.díl

16. december 2012 at 17:17 | AnnJay°° |  How To Fly
Asi po půl hodině jsem už jela kolem našeho domu k domu Valerie. Tady na kraji města jsou jen tři domy. Tři témeř identické domy. Ten ve kterém bydlíme my, je trochu oddělený od těch dvou. Náš je za zatáčkou.V jednom stěch domů bydlí Valerie a druhý je prázdný. Vždycky jsme se ho s Val jako malé báli.
"Tak jsme tu." usmála jsem se na ní a zaostřila jsem na dům naproti,který nevypadal tak neobydlený jak by měl. Přímo před ním na malé parkovací plošince stála dvě auta. Jedno s nápisem Stěhovací služba a druhé bylo malé tříbrné ferarri,keré jsem dneska neviděla poprvé.


"Tak díky." usmála se, "Brnku ti." mrkla.
"Kdo..Kdo bydlí naproti?" zakoktala jsem se a doufala jsem, že mi odpoví jinak než jak čekám.
"Justin." zahihňala se.
"Oh..Aha. Tak pa." rozlučila jsem se s ní a ona zavřela dveře spolujezdce. Svojí pozornost jsem okamžitě věnovalo domu naproti a v tom mě to napadlo. V kablece ležící vedle mě je Justinova učebnice a já jsem u Justinova domu. Prakticky nemám na výber. Musím se tam stavit. Ujela jsem tak tři merty a zastavila jsem na kraji silnice. Pustila jsem blinkry, popadla jsem kabelku a vystoupila jsem. Podívala jsem se na dům,který mě v dětství děsil a shluboka jsem se nadechla. Opatrně jsem našlapovala po dlážděné cestě vedoucí ke dveřím a z kabelky jsem si pomalu vyndávala lesklou učebnici s nápisem Biologie pro každého. Shluboka jsem se nadechla a stiskla jsem zvonek.
"Ahoj, Kimberley." otevřeli se dveře dřív než jsem stihla zvonek pustit. Jakoby čekal, že příjdu.
"A-Ahoj. Nechal sis ve škole učebnici biologie,když si tak rychle odjel a říkala jsem si, že by se ti mohla hodit." usmála jsem se.
"A jo to.. Udělalo se mi trochu nevolno." mávl rukou a stále visel pohledem na mých ústech, což mě nehorázně znervózňovalo.
"Ale po obědě ti už bylo dobře ,ne? Když jsi byl venku.." pokračovala jsem, protože jsem chtěla znát vysvětlení.
"Venku?" znervózněl a podíval se mi do očí. Rukou si prohrábl vlasy na temeni hlavy a odkašlal si.
"Na té křižovatce." upřesnila jsem.
"Nemám ponětí o řem to mluvíš. Musela jsi si mě s někým splést." usmál se ještě víc.
"Ale já.."
"Takže ty jsi jela na konec města aby jsi mi dala učebnici?" přerušil mě.
"No já bydlím hned tady za zatáčkou, takže to byla maličkost." usmála jsem se a podala jsem mu učebnici.
"Díky." zamrkal a chmátl po ní. Dotákal se hřbetu mé ruky a stále se široce usmíval.
"No.." řekl, jakoby mi naznačoval ať už zmizím.
"Tak já půjdu." sklopila jsem pohled a ruku,které se dotýkal jsem stáhla zase zpět. V tu chvíli se přerušil eletrický proud ,který doteď při tom doteku probíhal celým mým tělem.
"Pa." usmál se a zavřel dveře. Zírala jsem na dveře pár centimetrů před mým nosem a došlo mi jak moc byla tahle situace zbytečná a trapná. Chtěl se mě rychle zbavit.
Jackpot! Teď si myslí nejen to, že jsem hnusná a automobilový zabiják ,ale ještě že jsem vlezlá a psychopat.
Povzděchla jsem si a šla jsem zpět k autu. Sedla jsem si, zabouchla jsem dveře a opřela jsem hlavu o volant.
"Blbá,blbá,blbá!" rytmickými pohyby jsem začala mlatit hlavou o volat. Byla bych to dělala ještě dalších deset minut a přerušilo mě zaťukání na sklo.
Škubnutím jsem se podívala doleva abych zjistila co to bylo a tam stál Justin s učebnicí v ruce a ohromně se bavil.
Schovala jsem si obličej do dlaní a pak jsem začala namáhavými pohyby točit páčkou a tím tevírat okýnko.
"Em..Ano?" zeptala jsem se a cítila jsem, jak se mi do tváří hrne červeň.
"Jen jsem se chtěl zeptat jaká svičení jsme ještě dělali." zasmál se.
"Do konce stránky." řekla jsem a kývla jsem hlavou ,která se v této chvíli podobala rajčeti.
"Aha. Díky. Tak v pondělí. Měj se." usmál se.
Nervózně jsem si prohrábla oříškové vlasy a s úsměvem jsem zamávala rukou. Pak následovalo další pracné točení páčkou u okýnka. Doslova jsem dupla na plyn a profištěla jsem zatáčkou. Zastavila jsem na plošině před naším domem a rychle jsem zaběhla dovnitř.
Zbytek odpoledne jsem se nevyvarovala tomu ,abych se nepodívala na Stmívání a několik dílů upířích deníků. Došla jsem k tomu, že Justin nebude ani upír a dokonce ani vlkodlak a že mi už vážně hrabe.
 

4 people judged this article.

Comments

1 Jaime Jaime | Web | 16. december 2012 at 17:50 | React

Úplně si dokážu představit Justin stojí s učebnicí u jejího auta a směje se jak blbec :D :D super díl ;)
btw, jak bylo na srazu? já to mám mooc daleko, takže prostě nemůžu přijet :( tak povídej :))

2 Ronnie Ronnie | 16. december 2012 at 23:33 | React

Aaaa bože! ..Já se jinak těším jak to dopadne.No skvělé jako vždycky :)))

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.