Famous 2 - 6.díl

9. december 2012 at 17:49 | AnnJay°° |  Famous
a mám pro vás vzkaz!!!!! http://sketchtoy.com/3749760
"Tati, můžeš na chviličku.." sykla jsem na Scootera a popošla jsem s ním o kousek dál do bezbečně vzálenosti od Codyho a Justina.
"Proč to děláš?!" sykla jsem znovu a přitáhla jsem ho k sobě za límec.
"Pomůže ti to a.."
"To jsi mi to nemohl říct dřív? Víš jaký to musí být pro Kennyho?!" nenechala jsem ho doříct jeho bezvýznamnou větu.
"Charrie, uklidni se.." chytil mě za rameno a ohlédl se na Justina a Codyho,kteří se navzájem prohléželi zkoumavým pohledem.
"Je mi to líto,ale bylo by lepší,kdyby si ho poslala domů." poklepal mě po rameni a široce se usmál.
"Tobě nejde o nic jinýho než o prachy ,co?" strčila jsem do něj vší silou,kterou jsme v sobě našla.
Narovnala jsem se a s glancem jsem vyšla ze dveří. Kenny nebyl nikde. Uviděla jsem jak se východové dveře zavírají a rychle jsem se rozeběhla. Běžela jsem jako o život a jedním pohyběm ruky jsem dveře otevřela. Uviděla jsem Kennyho, jak stojí u své motorky a nandává si přilbu.


"Kenny!" křikla jsem na něj a on se zarazil. Čekal až k němu doběhnu.
"Charrie já už dál prostě nemůžu." řekl a opřel se o motorku.
"Co? Jak? Jak nemůžeš?" začala jsem se klepat a všechny svali na mém těle se stáhli.
"Bylo by lepší,kdybychom se rozešli." řekl a podíval se do země. Bylo vidět jak mu to ubližuje ,jak ho to užírá.
"To nemůžeš..Nemůžeš se semnou rozejít..Ne!" chytla jsem ho za líce a dívala se mu do očí. Jeho oči z mého pohledu uhli a podívali se doprava. Podívala jsem se tam taky a byl tam shluk o pěti novinářích schovaných za objektivem foťáků.
"Tak mě polib." řekl a opět se na mě podíval zarudlíma očima.
"Kenny..víš, že teď a tady to nejde." řekla jsem a stále jsem ho držela za líce, už to je ryziko.
"Nejde..Hm.. Fajn.. Tak v tom případě bychom se měli rozejít." vydechl a zavřel oči, pak je znovu otevřel a po tváři se mu zkutátela třpitivá slza a spadla mezi nás.
"Kenny..já tě miluju." vzdychla jsem a i po mých tvářích se spustlili štiplavé slzy.
"Sbohem, Charrie." pousmál se ,odtáhl se ode mě, nandal si přilbu a odjel. Todle se nestalo, že ne? Nestalo. Ne..to nemůže být pravda. Chytla jsem se za hlavu a podívala se na novináře,kteří nepřestávali ve focení. Je témeř nemožné aby slyšeli naší konverzaci,ale už jenom to jak to vypadalo bude pro ně úlovek.
"Jděte do prdele!" křikla jsem a vztyčila jsem prostředníček mé levé ruky. Přiběhli ke mě blíž a fotili si mě jako nějakou atrakci. Se s tále vztyčeným prostředníčkem jsem zaběhla do studií a zabouchal jsem za sebou dveře.
Vydychovala jsem a snažila jsem si vybavit co se vlastně stalo. Jediný kluk co mě kdy upřímně miloval se se mnou rozešel kvůli tomu, že jsem nebyla schpná se vzát trochy slávy. Nemůžu uvěřit tomu, že jsem ti udělala. To já jsem to zničila. Já mu ubližuju..
"Co to tady nacvičuješ?" vyšel ze dveří Justin. V pootevřených dveřích jsem viděla Scootera zažraného do konverzace s Codym.
"Nech mě být." odsekla jsem a sehla jsem se aby mi neviděl na uplakané oči. Z očí mi začala padak slzy a jako můj vztah s Kennym se při názaru na zem rozpskli na miliony malých kapiček.
"Co se stalo?" zeptal se a jeho přišel ke mě hlasitými kroky.
"On..On se semnou rozešel." vyjekla jsem a zabořila jsem svůj ubrečený obličej do jeho ramenou.
"Charrie..to je mi líto." řekl a pohladil mě po vlasech. Řekl to jinak, než říká všechno ostatní. Tenhle hlas jsem slyšela naposledy,když mi říkal, že mě miluje.. doopravdy miluje.
"Není ti to líto." odlepila jsem se od něj a zavrtěla jsem hlavou.
"Cože?" nechápavě se na mě podíval a opět se kě mě přiblížil.
"Všechny víc nenávidím." vztekle jsem do něj strčila.
"Měla by jsi se uklidnit." popadl mě za ruku, přetáhl si jí kolem krku a podepřel mě. Otevřel dveře a vyšel se mnou do New Yorkského sluníčka. Slunce nebylo jediné co mě bodalo do ubrečených očí. Novináři tam stále stály. Justin mě vyhoupl do jeho nárudčí a políbil mě na čele. Neudělal to aby mě uklidnil, to jistě ně. Vlastně mi tím možná pomohl. Dal jim najevo, že on je můj přítel a né tek kluk co odjel na motorce.
Postavil mě na nohy až u auta a pomohl mi si do něj sednout. Okamžitě se mi vybavili vzpomínky na to, jak jsem ho vezla tímhle autě do nemocnice.
Justin nastartoval a vyjel z parkoviště.
Stále jsem se bezduše dívala do prázda a přemítala jsem si to co jsem stratila.
"Netrař se tak." řekl najednou.
"Jak?" spozorněla jsem.
"Tak..Prázdně." usmál se a přeřadil.
"Uvědomuješ si, že jsme právě utelkli tátovi?" pousmála jsem se.
"Jo.. a uvědom si, že nás zabije." zasmál se a zatočil do ulice,kde je jeho dům.
"Ty mš vezeš k sobě?" divila jsem se.
"Nevadí?" usmál se a zastavil. Než jsem stačila odpověděť ať mě okamžitě odveze domů,tak vystoupil z auta a pomohl vystoupit mě.
 

6 people judged this article.

Comments

1 Jaime Jaime | 9. december 2012 at 17:57 | React

Skvělý díl (počkat... není to trošku divné psát, když Charrie právě dostala kopačky? :D )... těším se na další ;) hezky sepsané :)) ♥

2 BarůF. BarůF. | 9. december 2012 at 18:05 | React

To si děláš srandu v tom nejlepším přestaneš! Potřebuju další :)

3 Majuš Majuš | 9. december 2012 at 20:59 | React

Tato cast nemohla krajsie ukoncit tento tyzden, a zacat novy ... :/ ale vážne tato poviedka ti tak brutalne dokonalo ide ze brutal a dokonalost sa uz neda lepsie opísať :) Chcem dalsiu :D :D

4 *V* *V* | 10. december 2012 at 11:54 | React

Wow! Nemám slov. Píšeš naprosto úžasně.(: Tak by to chtělo další :P

5 Majáá Majáá | 10. december 2012 at 14:34 | React

Pff..!!No jo,ty víš kdy přestat :D Vždycky v tom nejlepším! Ale je to úplná bomba.Povedenýýý :PP Dalšíí ;)

6 BarůF. BarůF. | 11. december 2012 at 16:48 | React

Další díl prosím ♥

7 Domi Domi | 11. december 2012 at 18:28 | React

Dokonalosť! :) Krása! :) ďalšiu prosím! ;)xx

8 Ronnie Ronnie | 11. december 2012 at 20:35 | React

Ani nedýchám :o ...dokonalé jako vždy :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.