Its random,shawty. 1.díl

17. november 2012 at 0:36 | AnnJay°° |  Its random,shawty.
image
Chodí sem každý den. Vždycky přijede limuzínou objedná si kafe s extra cukrem, chvilku zírá a pak zase tou svou limuzínou odjede. Je vážně krásný, ale nevím kdo to je.. Jezdí si limuzinou, to musí být asi bohatý.. Vím, že se mu líbím, teda aspoň si to myslím,když na mě furt tak zírá. Vždycky mi dá tak vysoké diško a když mi dává peníze tak mě za ruku drží tak dlouze, až se mi podlamují kolena. Už je to asi dva týdny co se to takhle opakuje každý den.

"Judy! Nechceš se vrátit na zem a utřít stoly?" okřikla mě šéfka našeho motorestu.
"Pardon paní Kvicková." řekla jsem poslušně a začala jsem zástěrou pucovat stoly,které už byly prázné.
Utírala jsem stůl po stole a až jsem došla k tomu,kde seděl ten tajemný kluk.
Tumblr_m6emeeibyi1roofl9_large
Zvedla jsem pohled a zadívala jsem se na něj. Držel upatlaný hrníček kafe a zíral na mě. Asi po deseti sekundách svůj poled sklonil ke kafi a vypadalo to , že je smutný.
Jeho stůj jsem tedy přeskočila a šla jsem k dalšímu,kde už nikdo nebyl.
"Mmm..Hej.. Pojd jsem," řekl a stále měl vykulený výraz.
"Přejete si další kafe?" usmála jsem se a ruce jsem si otřela do zástěry.
"Ty neznáš moje jméno?" vykulil oči.
"Měla bych?" nechápala jsem.
"Tak to je trefa!" zasmál se.
"Moment..Nechápu." vyrtěla jsem hlavou.
"To mění situaci." usmál se a chytil mě za zápěstí, o které jsem byla opřená o stůl.
"Jakou?" zopakovala jsem svůj nechápaví pohled.
"Zítra se pro tebe stavím..v 7? Dobře.. a Hezky se obleč." usmál se, položil na stůl dva dolary a odešel. Venku nastoupil do té své nablískané limuzíny a odjel s úsměvem.
"Co ti chtěl?!" vyhrkla na mě paní Kvicková.
"Nic." zavrtěla jsem hlavou.
"Od tohodle kluka se drž dál." zavrtěla hlavou ona.
"Proč?" divila jsem se.
"Nech to být." zamžourala a zašla do kuchyně. Doutírala jsem stoly , vzala jsem si batoh, nasadila brusle a jela jsem domů.
Bydlím na okraji vesnice,která je asi kiloment od našeho motorestu. Bydlím v domě bohaté rodiny. Za to, ža tam bydlím se musím starat o domácnost. Jsem ráda, že mě paní Kvicková nechá aspoň pracovat v tom motorestu abych měla nějaké meníze. Rodiče nemám. Teda nejspíš jo,ale nestarají se o mě. Neznám je. Do 18ti jsem žila s babičkou,ale ta pak umřela a teď,když je mi dvacet,tak jsem tu. Jak se bavím? Kamarádka Stela,která je dcerou téhle rodiny mě nechá se s ní občas dívat na televizi a rády si povídáme,ale moc času na sebe nemáme.
Přijela jsem domů, lehla jsem si na gauč ve svém malém pokoji a rovnou jsem usla.Paní je hodná a tak mě nechala spát, což mě překvapilo. Zdálo se mi o tom úžasném klukovi co k nám chodí a konečně mě oslovil.
Probudila jsem se. Pomohla jsem paní uvařit snídani a šla jsem zase k sobě do pokoje. Podívala jsem se k sobě do šatníku,ale samé staré oblečení. No.. Nic.. Do batohu jsem hodila košili a černou sukni. Ještě jsem se zeptala paní jestli dneska můžu přijet později a ona mi to s úsměvem dovolila. Jsem ráda, že bydlím zrovna u nich.
"A kam ti máš namířeno?" usmála se Stela sedící u stolu.
"No měl by se pro mě stavit jeden takový kluk." zastyděla jsem se.
"Jo taaaaak..a jaký je? Jak se jmenuje?" mrkla.
"No..Ani nevím,ale je asi velmi bohatý." zamyslela jsem se.
"Ještě lepší." šťouchla do mě.
"Haha. Tak se měj." usmála jsem se a rozlučila jsem se s ní. Však ona taky musí jet za chvíli do školy.
Nasadila jsem si brusle a jela do motorestu.Celý den byl tak nechutně dlouhý..
"Je sedm..za chvíli ti končí směna..měla by jsi utřít stoly." ozval se chraplavý hlas za mým ramenem.
"Jistě paní Kvicková." poslušně jsem kývla a šla jsem utírat. On tu neseděl..Prostě tu není.. Jak milé.. Bezduše jsem utírala stoly a když jsem zjistila, že pět minut leštím jedno místo, tak jsem se rozhodla, že půjdu.. paní Kvicková stejně nepozná jestli je stůl vyleštěný a jestli ne. Vyhoupla jsem jsem si na záda batoh s košilí a černou sukní,která byla připravená na večer, nandala jsem si brusle a vyjela jsem z restaurace. Dívala jsem se jen na svoje pohybující se nohy a když mi došlo, že bych se měla taky podívat před sebe, tak už bylo pozdě.
"Ááááá!" křikla jsem,když jsem se svalila do náručí nějakému klukovi.
"Páni jsi to ty." usmál se a mě došlo, že je to ten tajemný kluk z motorestu.
"Jé..Ahoj." vykulila jsem oči.
"Ahoj. Máš sebou to oblečení?" usmál se a postavil mě na nohy, teda spíš na brusle.
"Jo." usmála jsem se.
"A vezmeš si ho?" zasmál se.
"Jasně." kývla jsem, sundala jsem si batoh a brusle a chtěla jsem je vyměnit za to oblečení.
"Počkej, počkej. To je jako hezké oblečení?" zasmál se,když viděl v mých rukách košili s karajkami a černou sukni.
"No..Nic lepšího nemám." zavrtěla jsem hlavou.
"Mylsel jsem si to. Na." usmál se a podal mi papírovou tašku,kterou měl celou dobu v ruce.
Nahlédla jsem do ní a uviděla jsem krajkované šaty a mohutný řetízek.
"To mi dáváš?" vykulila jsem oči.
"Nediv se a obleč si to." zasmál se a ukázal na limuzínu,před kterou stál jakýsi černoch.
"Jako tam?" ptala jsem se dál.
"Jo." zasmál se a pobýdl mě.
Tumblr_m4bxd2uckd1qi1g75o1_500_large
Vlezla jsem si do limuzíny,která byla velká asi jako naše koupelna a nasoukala jsem se do šatů.
Na krk jsem si přehodila přívšek a vylezla jsem z auta. Tenisky jsem si nechala..Vždyť taky co jiného..brusle?
"Páni..Moc ti to sluší." usmála se a pohladil mě po zádech.
"A kdo jsi?" zeptala jsem se zasněně.
"Já..Jmenuji se.." zakoktal se a podíval se na toho mohutného černocha před limuzínou.
"Zapoměl jsi to?" zachechtala jsem se.
"Ne..Já jsem Jason McCann." usmál se a podal mi ruku.
"Aha.. Těší mě. Judy Sparksová." zazubila jsem se a potřásla jsem si s ním.
"Fajn..Pojedeme?" usmál se.
"A kam vlasně?" zajímala jsem se.
"Na večeři." usmál se a popostrčil mě k autu.
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.