Gimme your heart.

16. november 2012 at 23:17 | AnnJay°° |  Jednodílné/Dvoudílné
Myslím, že jsem se doopravdy zamiloval. Teda určitě. Jenomže to není vzájemné. Každý den za ní chodím, pomáhám jí, kupuju jí drahé dárky, zvu jí do drahých podniků. Vždy to příjme,ale nikdy nesouhlasí se vztahem. Jednou mě pozvala i k sobě domů. Vyspalli jsme se spolu a pak mě vyhodila. Kvůli ní jsem se i rozešel se Sel. Kvůli ní jsem zrušil turné. Kvůli ní už skoro nežiju. Upřímně řečeno jí nechápu. Nechci být sobecký,ale kdo by nechtěl Justina Biebera?
Všichni říkají, že mě jen využívá,ale to ne..to přece ne..
Ona je jako droga..
Tak návyková..
Ráno jsem vstal a hned jsem šel za ní. Do té malé kavárny na East side. V posledních dnech se nebavím ani moc s rodinou. Není čas.
"Ahoj Stacy." pozdravil jsem jí sladkým úsměvem,když jsem se sedl ke stolu blízko u pultu, tak kam si sedám vždycky.
"Ty jsi zase tady?" řekla otráveně.
"Ano." usmál jsem se.
"Hm..Tak to je fajn." řekla, přišla ke mě a podala mi lístek.
"To co vždy." mrknul jsem. Kývla a zašla za pult připravit mou objednávku.
"Víš, kdybych si objednal tebe, dostal bych tě?" řekl, vstal jsem a šel se za pult k ní.
"Hej! Tady nemáš co dělat!" ořkikla mě a vypadala při tom tak roztomile.
"Půjdem dneska zase na večeři?" řekl jsem tiše.
"Hm..A co za to?" řekla otráveně.
"Mám pro tebe náhrdelník." mrknul jsem na ní.
"Náhrdelník byl minule." řekla uraženě.
"Náramek?" navrhl jsem další možnost.
"Hmmm.." řekla a zvedla pyšně hlavu.
"A co takhle prstýnek?" zazubill jsem se.
"No o tom už by se dalo uvažovat." zamyslela se.
Rozzářil jsem se a objal jsem jí.
"Hej! Nesahat!" plácla mě přes prsty. Ooo..Jak je rotomilá.
"Ale prosím tě." mrkl jsem.
"A kam bychom šli?" ptala se a podala mi hrníček s horkou kávou.
"No co třeba do Stoursu?" navhl jsem.
"Hmmmm..Moc obyčejné." řekla otráveně.
"Moc obyčejné? Je to nejluxusnější restaurace v New Yorku!" rozčílil jsem se.
"Hm, tak nic." řekla.
"Aaaa.. co kdybychom šli ke mě?" odvážil jsem se zeptat.
"Cooo? Nee.."
"A co kdybych přidal ještě přívěšek?" vyjednával jsem dál.
"Ne.. K tobě nechci." řekla.
"Aha. Fajn." řekl jsem smutně. Takhle hrubě mě ještě nikdy neodmítla.
Už na to vážne nemám náladu. Měsíce a měcíse uhánění.
"Víš co? Já už končím." rozčílil jsem se.
"Co? Ne.. Víš co? Tam mě bude stačit jenom ten prstýnek." usmála se a pohladila mě po rameni.
"Ne prostě! Už nic! Měj se pěkně!" křikl jsem a hodil jsem na zem hrníček s kávou,kterou celou dobu připravovala.
"Justine počkej!" křikla,když už jsem byl u východích dveří a celá kavárna naše divadlo bedlivě pozorovala. Někteří si to i fotili..teda spíš většina.
Byl jsem tak rozzuřený a cítil jsem se nehorázně zneužitý. Nechápu jak mi to mohlo dojít až teď.
"Na co?" zakřičel jsem.
Utřela si ruce do zástěry. Prohrála si svoje oříškové vlasy a stydlivě ke mě přišla.
"Chci s tebou chodit." zašeptala mi do ucha. To mě tak naplnilo energií. Ucítil jsem vůni těch oříškových vlasů a její úsměv konečně patřil mě. Cítil jsem se jakko vítěz. Majestátně jsem se usmál a políbil jí na tvář. ¨
"V kolik tady končíš?" zeptal jsem se.
"Jako vždycky." usmála se tím mrškovským úsměvem. Objal jsem jí a řekl bych, že kdyby to neukončila ona,tak bychom tam stáli do konce její směny. Vyšel jsem na ulici a šel jsem směrem domů. Odemkl jsem dveře a ucítil jsem vůni palačinek.
"Mami!" křikl jsem už ode dveří.
"Justine.." usmála se a objala mě.
"Kde si se to vzala?" ptal jsem se s údivem.¨
"Řekla jsem si, že se zastavím.. a taky jsem si chtěla s tebou o něčem promluvit." řekla vážně. Věděl jsem o čem ,ale doufal jsem, že vybere jiné téma. Sedli jsme si ke kuchyňskému stolu a ona mě chytla za ruku.
"No?" pobýdl jsem jí.
"Víš..Měl by jsi tu slečnu nechat." řekla ztrápeně.
"Ale.."
"Zrušil si kvůli ní TOUR Justine.. To nejsi ty." pokračovala.
"Ale.."
"Co ti dala ona? Co řekni.." řekla vážně.
"Dneska souhlasila s tím, že se mnou bude chodit." pochlubil jsem se s úsměvem.
"Justine.. Ty víš, že ne. Zamysli se.. Není hezká, jen tě na ní přitahuje to, že je si jediná co tě neche. Prosím nech jí být než si zničíš všechno co jsi si vybudoval. Už nemáš Beliebers.. Uvědomuješ si to?" řekla a pevně stiskla mojí ruku.
"Co? Ne.. Já mám Beliebers!" bránil jsem se.
"Zastavil tě někdo v posledních dvouch měsících na ulici a chtěl fotku?" ptala se.
"Ne,ale.."
"Nemáš Beliebers." řekla a mě došlo, že jsem stratil ty nejlepší lidi na světě,ale stále mi to za to stojí..asi.
"Podívej se na svůj byt? Vidíš to?" řekla a já se rozhlédl.
Všude byl hozná nepořádek..Obali od mraženího jídla a tak podobně.
"No tak je tu trochu nepořádek." mávl jsem rukou.
"Kdy jsi naposledy mluvil se Scooterem nebo s Alfredem?" pokračovala dál.
"No..Já.. Myslím..že.." koktal jsem.
"Už tě nechtějí, chápeš? Nejsi hvězda ,zlatíčko. Ona tě zničila." řekla smutně a pohladila mě po tváři.
"Ale.. Mami měla bys jít." řekl jsem vážně a vstal jsem.
"Půjdu..a už mě nikdy nemusíš vidět." prohlásila a pustila mojí ruku.
Nic jsem neřekl. Nic mě nenapadalo. Měl jsem v hlavě větší nepořádek než ve svém bytě.
"Dobře. Měj se. Za chvíli příjde jedna dívka na úklid. Buď hodný." řekla bez úsměvu a odešla. Svalil jsem se k zemi a do očí se mi drali slzy. Co mám k sakru dělat?! Co?!
Vdyť jsem ještě furt slavny, ne? Já to nechápu. Nechápu nic.
Najednou se ozvalo jemné klepání na dveře. Mamka se vrátila! Běžel jsem s radostí ke dveřím a rychle je otevřel.
"Oh.. Ahoj.. Ty jdeš asi uklízet, že?" ptal jsem se zklamaně.
"A-a-ahoj." řekla ta dívka koktavě.
"Půjdeš dál nebo budeš uklízet na dálku?" křikl jsem na ní hrubě.
"Pardon." vyjekla a zašla dovnitř.
Byla taková nijaká..postava nic moc..zkrátka nic pro mě.
Hned se začala prohrabovat papíry a uklízela je do koše.
"Ty sem budeš chodit každý den?" zajímal jsem se.
"Pokud budete platit." řekla a zahýbala rameny.
"Fajn..Domluveno." pokusil jsem se usmát. Když teď budu chodit se Stacy,tak tu musí být pořádek a todle se mi hodí.
"Platí." kyvla a pokračovala v úklidu.
Lehl jsem si na gauč v obýváku, otevřel jsem si plechovku piva a zapl televizi. Nic o mě. Jakobych neexistoval. Takhle jsem se tam válel asi celý den. Ta dívka mezitám vysála a vytřela podlahu. Vyleštila zrcadla.. Složila věci do šatníku...zkrátka uklidila. Vstal jsem z gauče,protože už byl večer a měl bych vyzvednout Stacy. Plechovku od piva jsem hodil na zem a zbytek co vní byl se rozlil po naleštěné podlaze. No co..když jí za to platím, tak to uklidí.
Zašel jsem do šatníku, sundal si triko a kalhoty a rozmýšlel jsem co na sebe.
"Ježiš promiň!" vykřikla ta dívka, protože zrovna vešla do šatníku s komínkem čistych triček.
"To je v pohodě..počkej!" zastavil jsem jí,když spěšně odcházela.
"A na co?" vyjeveně se na mě podívala a do očí se mi zrovna nedívala.
"Co bych si měl vzít na sebe na rande?" zeptal jsem se jí.
"Ty jdeš zase s ní?" zajímala se.
"Co ty o tom můžeš vědět?" vyhrkl jsem.
"No já.. To je jedno." řekla, položila trička a opět se chystala odejít.
"Ne, vysvětli to!" nutil jsem jí.
"Já..Já byla fanynka..Belieberka. Stačí?" řekla podrážděně a odešla z šatníku.
Vau.. Hm..No nic..
Začal jsem se znova prohrabovat v oblečení a nakonec jsem si vzal šedivé triko, černé kalhoty, supry a černý klobouk. Párkrát jsem se prohlédl v zrcadle a byl jsem se svým zjevem docela spokojený.
Vyšel jsem z šatníku a šel jsem ke dveřím.
"Nemůžeš si ty boty nazouvat až venku jako normální lidi?" řekla nepříjemně ta dívka.
"Fajn, promiň. Jo.. a tady máš klíč abys mohla uklízet i když tu nebudu." řekl jsem a podával jsem jí klíč z věšáku.
"Jo..Díky." kývla a ani se na mě nepodívala. Vyšel jsem bez rozloučení ven.
Začal jsem si předsavovat jaké to bude až budu se Stacy.. Až budem spolu na pláži..Líbat se.. Milovat.
Zasněně jsem šel po ulici a musel jsem si chytit klobouk aby mi neulétl z hlavy. Konečně jsem už byl u kavárny ve které pracuje. Otevřel jsem dveře a cinknutí zvonečku se rozlehlo po prázdné místnosti. Kde je? Najednou jsem uslyšel z kuchyně,která je za pultem nějaké podivné zvuky.
Tumblr_m84s5tausu1qmqzk3o1_500_large"Stacy?" ptal jsem se váhavě. Nikdo se neozval,tak jsem odhrnul závěs a vešel do kuchyně. Uviděl jsem dívku kterou miluju jak si užívá s nějakým slizounem. Viděl jsem dvě propletená nahá těla přičemž ona se tak hlasitě smála. Byla opřená o zeď a on.. ach bože. Ani se neobtěžovali přestat. Rychle jsem se otočil a vyběhl ven. Chtělo se mi křičet, utíkat, mlátit.. Rozeběhl jsem se a rychle jsem běžel domů.
Rychle jsem odemkl a kdyby se nestalo to co následovala asi bych ukončil svůj život.
Na stoje v kuchyni byla vázička s karafiáty a u něj stála ta dívka a ten stůl umývala.
"Vypadni!" křikl jsem na ní a kopl jsem do dveří.
"Je..Je ti něco?" přerušila svou činost a otřela si spocené čelo.
"Neptej se a ku*va běž!" křičel jsem naštvaně dál.
"Kde je ona?" ptala se.
Odložila hadr a šla blíže ke mě. Blíž a blíž. Na tváři jí naskočil ustaraný výraz.
"Já.. Nachytal jsem jí jak..to je jedno." odsekl jsem.
"A už ti konečně došlo, že není ta pravá?" zeptala se a vzala do dlaní mojí levou ruku.
"Chci umřít! Jdi pryč!" vytrhl jsem jí svou ruku.
"Umřít? To ne." zavrtěla hlavou a chytla mě za rameno.
"Nech mě! Máš padáka! Rozumíš!" odstrčil jsem jí a řekl bych, že to dost bolelo.
"Ne..Ne!" křikla a objala mě. Nemohl jsem se dál bránit její srdečnosti. Zklopil jsem hlavu na její rameno a a oči se mi plnily slzami.
"Promiň." zavrtěl jsem hlavou a ona ji stále držela pevně na svých ramenech.
"To je v pořádku." řekla mile a hladila mě po hlavě.
"Jak..Jak se vlastně jmenuješ?" řekl jsem a zvedl jsem hlavu.
"Já jsem Magie." usmála se.
"Těší mě Magie." snažil jsem se být milý.
"Pojď na střechu." řekla z ničehož nic, popadla mě za ruku a už mě táhla ze dveří.
"Na střechu?" divil jsem se.
"Jo!" mrkla a sundala si ze sebe to obří ušmudlané triko. Pod ním měla tílko a ryfle. Páni..Buďto jsem se zbláznil nebo se mi začíná ta šmudla líbit.
Vylezli jsem po žebříku až na střechu a měli jsme na dlani snad celý svět. Všude byla světýlka a jen my dva.
"Páni..To je nádhera." zadíval jsem se.
"Ano to je." usmála se.
"Jak o tomhle víš? To lezeš v každým baráku na střechu?" zasmál jsem se.
"Ne.." zaculila se tak nepopsatelně roztomilým způsobem.
"Tak jak?" vyzvídal jsem.
"No bydlím už dva roky vedle tebe." zasmála se a její smích zněl něco jako píseň,kterou můžete poslouchat stále. Jako píseň,kterou chcete slyšet jako poslední na tomhle světě.
"Jakto že to nevím?" vykulil jsem oči.
"Nikdy sis mě.. nevšiml." řekla a na čele jí naběhli malé roztomilé vrásky.
Je čas. Je čas k tomu abych to udělal. Naklonil jsem se k ní a tam na konci světa jí políbil. Prsty mi zajela do vlasů a schodila mi klobouk na zem. Začal jsem jí líbat i na krku a cítil jsem jak se usmívá...
 

1 person judged this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.