Bad 4.díl

17. november 2012 at 1:13 | AnnJay°° |  Bad
"Justine.." zamumlala jsem.
"Opravdu bych měl už jít." pustil mou dlaň.
"A to se už jako nikdy neuvídme nebo jak si to představuješ?" začala jsem být trochu nepříjemná,protože jsem si uvědomila jak moc mi tahle osoba chyběla.
"Ne neuvidíme." řekl a vstal.
"Počkej!" křečovitě jsem ho chytla za rameno.
"Nech mě ,Eli."odtrčil mě a dal se do chůze.
"A co uděláš?! Hm?!" strčila jsem do něj. Otočil se na mě a podíval se mi do očí zamračeným pohledem. Ruka se mu vymrštila do výšky a mě došlo co se stane. Neměla jsem ho dráždit ..neměla. Přivřela jsem oči,ale najednou mě jeho dlaň pohladila po tváři. Otevřela jsem oči a on se na mě upřeně díval a přejížděl mi dlaní po líci. Díval se na mě jakoby se snažil najít něco v mých očích. Něco hluboko až někde vzadu..
"Jako kluk jsem byl do tebe blázen." usmál se a já doufala, že důvod k jeho úsměvu je to co tak usilovně hledal v mých očích.
Pousmála jsem se stejným způsobem jako on a políbila jsem hodo dlaně,která byla tak blízko u mých úst. Bála jsem se, že ho to zase vyděsí,ale usmál se ještě upřímněji a přejel prsty od mých tváří po mém krku až zajel do vlasů na temeni hlavy.
"Tolik tě chci políbit." řekla jsem s pochopitelnou obavou, že ho to opět vyděsí.
"Tak mě polib." mrknul.
Vyhoupla jsem se na špičky a jemně jsem přitiskla moje rty na ty jeho. Přitiskl mě k sobě a do polibku se usmál.
"Ty jsi mě políbila." řekl trochu vyjeveně.
"Jo..Už to tak bude." zasmála jsem se.
"Tos,ale neměla." zavrtěl hlavou.
"Ty to..Ehm..Ty to tak necítíš?" zasekla jsem se.
"Já necítím nikdy nic." vydechl, přitiskl mě k sobě a položil mi hlavu na ramenu s dalším smutným pozvdechnutím. Nechápala jsem to . . .
Najednou sebou škubl a opět se mi zadíval do očí.
"Už se těším,až tě Jim unese a já tě budu muset hlídat." zasmál se. Jakoby ho zas něco naplnilo.
"To si myslel vážně s tím, že mě chcete unést?" vyjekla jsem.
"Já nevtipkuju. Nikdy. To snad víš." řekl a stále mě držel oběma rukama kolem pasu. Má pravdu.. Nevtipkuje. Dokonce vtip aninepochopí. Myslela jsem, že se to už změnilo,ale očividně ne.
"Počkej,aleee..Já.." vyděsila jsem se.
"Slibuju, že ti nic neudělají.. Očekávej to tak pozítří." řekl klidně.
"Ale..Já..Pane bože." zamračila jsem se. Člověka většinou vyděsí, když se dozví,že pozítří ho unese partička odporných chlápků,kteří kradou a zabíjí . . .
"Slibuju,že se ti nic nestane ,Eli." chytil mě za ramena.
"A to tomu nemůžeš nějak zabránit?" zamračila jsem se,protože mě tahle věc velice vyváděla z míry.
"Ty to nikdy nepochopíš, Elisabeth." zavrtěl hlavou a dal se do rychlé chůze. Snažila jsem se ho zastavit všemožnými způsoby. Pověsila jsem se na něj,ale stejně šel dál mojí chodbou k rozbitému oknu.
"Pokud se měnepustíš,tak skočím klidně i s tebou na zádech." oznámil mi.
"Ne. Nenechám tě odejít!" řekla jsem jasně. Tak dlouho jsem ho postrádala a on mi chce takhle rychle zmizet. Jedním pohybem ruky mě z něho strhla byl pryč.
Vystrčila jsem hlavu z okna a viděla jsem jak utíká ulicí.
"Počkeeeej!" křičela jsem a hrdlo se mi začínalo svírat důsledkem blížícího se pláče. Shroutila jsem se na kolena a začala jsem plakat. Zahlédla jsem jak se zničehož nic zastavil. Tak na pět sekund a pak se hned zase rozeběhl a zmizel za rohem ulice.
 

10 people judged this article.

Comments

1 Ronnie Ronnie | 20. november 2012 at 1:09 | React

Hodně boží :))

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.