Bad 2.díl

17. november 2012 at 1:07 | AnnJay°° |  Bad
Nechápala jsem nic,co bych chápat měla. Kulhavě jsme se dlala do chůze a ublíženě jsem se dívala do země.
"Au!" bože zase jseem do někoho vrazila. Nebylo toho dneska už moc?
"Elisabeht..Kam jsi to běžela?" řekl kdosi a když jsem se mu pudívala do tváře přes morké pramínky vlasů, tak jsem zjistila, že je to Colin
"Nikam ..a ty mě nech na pokoji." odstrčila jse ho a rázně jse vykročila. Chybící podpatek opravdu chyběl, což věštilo to, že spadnu.
"Elisabeth!" vyjekl a chytil mě. Sundal si čený tžký kabát a zabalil m do něj. Přes můj protest mě vzal do nárudčí dal se do chůze. Hlavu jsem měla pod jeho bradou a měla jsem výhled na jeho dokonale vykrášlené kotlety,které každý den zdobili jeho tvář. Na co si to vlastně stěžuju, že?

Po pár minutách mě postavil na nohy, pod střechu na schodech u našeho domu.
"Už takhle nikdy neblázni, darling." usmál se.
"Coline,ale mě todle vážně štve." řekla jsem a ruce jsem si naštvaně založila na hrudníku.
"Ale no tak, darling. Zaplatíš mi ten čaj?" zaptal se. On si jetště dovoluje ptát se mě na takovouhle otázku?! Opravdu? Je sice fakt, že on za mě platí stále,ale vždyť já ten čaj ani nevipila a..a vůbec. Řeším totální blbosti.
"To myslíš vážně?" vykulila jsem oči.
"Přece se nebudeme hádat kvůli čaji, Elisabeth." řekl a vypadalo to jakoby si o mě myslel, že jsem úplný idiot. Možná to není kvůli čaji,ale kvůli tomu, že já se prostě hádat chci..
"Fajn." odsekla jasem a seběvědomě jsem šáhla do kabelky,abych mu ukázala, že já ten pitomý čaj zaplatím a že jsem chytřejší než on. Jenomže mě jaksi nedošlo, že o moje úspory mě Justin jakož to můj nejlepší přítel z dětství a více než spříznědá duše. Jaká to ironie.
"Mě ukradli peneženku." zamumlala jsem.
"Co? Kdo?" vyjevěně se na mě podíval a v jeho očích jakoby se rozsvítil ochranářský majáček.
"Chaws." zamumlala jsem.
"Jak jsi se k sakru ocitla v jejich čtvrti? Neslyšela jsi, že o těch vraždách?!" řekl a trochu zvýšil hlas.
"Já ti ani nevím." mávla jsem rukou a na znamení, že to dál nechci probírat jsem chmátal do kabelky a vytáhla jsem klíče od domu. Stále se na mě díval nechápavím pohledem a když jsem ho popadla za ruku a zatáhla jsem ho dovnitř jakoby na to zapoměl.
"Otec doma není, že?" usmál se zabouchl dveře.
"No ty si ze mě snad jen utahuješ, že?" zavrtěla jsem hlavou s přivřenýma očima, tak aby vytvářeli pornikavý pohled.
"Už je to dlouho co jsem naposledy cítil tvé teplo." usmál se a v podání jeho přízvuku a významu tédle věto ty bylo víc než dost humorné na to abych se uchechtla. On to samozřejmě bral jako znamení souhlasu a tiskl svoje rty na ty moje.
"Jééé..to je hodin." vyjekla jsem,když jsem ho obejmula a viděla jsem na své ruce hodinky s aktuálním časem.
"Co? Co se děje?" zamteně se na mě podíval,když jsem ho vyrušila z laskání mých rtů.
"Za chvíli mi příjde učitelka....em...zpěvu." zakoktala jsem se.
"Zpěvu? Ty zpíváš?" zvedl levé obočí a vypadalo to jakobych mu vrávš vzdělila, že jsem kočíčí žena.
"No Jistě..Ehm..LalalalalalalaláááááNananananananáááá." byla bych byla ve svém kvílení pokračovala dál,ale můj plán se zařil lepe než jsem očekávala.
"No tak to ať se jí daří." vykulil oči, políbil mě na tvář a odešel. Nikdy jsem nechápala, proč můj zpěv lidi tolik odrazuje.
Vešla jsem do obýváku,kde jsem si sundala promočené šaty a ve spodním prádle jsem procházela obývák,přes chodbu směrem ke koupelně.
Z ničehož nic jako z nebe se ozvala rána a sklo na opačné straně chodby než jsou dveře akde jsem se momentálně nacházela já se rozzipalo na kousíčky. Vykřikla jsem z plných plyc a svalila jsem se k zemi. Bože co se to jen děje? Nějaký útok na otce? Ikdyž mi představa, že by si spletli mě ve spodním prádle s mých otcem připadala dosti humorná,tak jsem se nesmála. Nehýbala jsem se a přemýšlela jsem nad tím, jestli nemám něco prostřeleného. Takový šok..Necítila jsem své tělo a jen jsem doufala, že ten kdo to způsobil je už pryč.
"Tak tady bydlí ta tvoje Justine?" ozval se jakýsi chraplavý hlas.
Cože? Moment...
"Kašli na to Eastwoode, co když je ve vnitř a není moje..Je to nějaká rozmazlená pipina.." řekl mě dost dobře známý hlas. Tak jo..Musím pryč..Zavolat policii.. Zkusila jsem vzstát,ale nemohla jsem se postavit na kotník. Pichlavá bolest vystřelovala až ke tříslům a tak sjem se rázem svalila opět k zemi.
Todle je jen zlý sen, že ano? Za chvíli se probudím a táta mi udělaá kakao...a...
"Hele, tam někdo leží!" ozval se klučičí hlas. Jakoby mi tělem projel nějaký bofavý pocit a na hrudi mě začal pýchat strach.
"Kašli na to Eastwoode, todle je dům ministra. Zabásnou nás oba." řekl Justin.
"Tak jim aspoň něo ukradem ne?" navrhl ten druhý,který se podle mého logiského myšlení jemnoval Eastwood. Vtipné jméno.
Jenomže co mám dělat? Odpazit se ted nějak? Ležet tu bezhybně dál?
"Kašli na to!" odsekl Justin.
"Justine..Klidně zabiješ támhle a sem se bojíš?" zasmál se Eastwood.
"Jistě že nebojím!" křikl.
Moje jediné přání v tu chvíli bylo,aby se bál.
"Fajn, lezu první." řekl Eastwood. Copak by tu už neměla být policie? TO nemáme alarm?!
V okně se v příštích 10sekundách obeví nějaké idividum a já tu leím ve spodním prádle. Do očí se mi tlačili slzy...To není ten Justin. To není on.
"A heleme seee.." řekl oplzlý hlas v okně a já sebou rychle škubla do sedu a schoulila jsem se do klubíčka.
"Nech mě být prosím." zavrtla jsem hlavou.
"Kočičkooo..." zamumlal a přišel ke m blíž.
V okně se najednou zjevil ten samý obličej. Uviděla jsem jak se zarazil, když m uviděl schoulenoou v klubíčku a k smrti vystrašenou. Tedy spíš doufám.
"Jenom si s tebou trochu zahraju, ano?" usmál se Eastwood.
"Nešahej na mě." vyjekla jsem a zrovna když jsem to řekla, tak vytáhl za kapsy nůž a já jsem rychle zmlkla. Přišel ke m blíž a oblízl mi levé ucho. Byl tak odporný pod okem ml velkou jizvu a vypadal dost neumytě.
"Justineee.." vyjekla jsem v slzách.
"Ona tě zná?" vykřikl Eastwood.
"Křičíš tady moje jméno přes celou ulici,tak se nediv." sykl.
"Ne, Justine. Já jsme přeci.." řekla jsem,když v tu ránu ke m přiskočil a zakryl mi pusu.
"Budeme se tu dohadovat o jménech nebo si s ní konečně trochu pohrajem." řekl Justin. Jakoby to byl někdo úplně jiný. Vedle mě klečí osoba s kterou jsem vyrůstala.. Vedle mě klečí násilník.. Vedle mě klečí Justin.
"Jo..Kámo..Řeknu ti, že jsem nevěděl, že dcery těch politickejch sviní jsou takovýhle." usmál se.
"Víš co? Ty budeš mít další, tahle je jen pro mě." řekl klekl si za mě a obmotal mě ze zadu smradlavýma rukama.
"Justine,ale.." zakoktal se.
"Vypadni Eastwoode!" křikl. Ten tlustý a o mnoho silnější kluk než Justin se otočil a prolezl ribitou tabulkou okna ven. Nedává to smysl. Proč by ho polouchal.. Bože snad není nějaký šév. Na Chaws jsem vždycky oceňovala, že se čist oblékají,ale že takhle smrdí.
Ted jsem se ale zabívala něčím jiným. Stále mě křečovitě držel, ikdyž Eastwood byl už venku.
"Justine..." špitla jsem.
"Šššššš..." zašeptal mi do ucha, což m vidsilo ještě víc. Na zádech mě studily konce tkaniček od jeho tepláků,které mají všichni Chaws. Na rameni mě hrál jeho horký dech a v srdci m mrazil smutek a strach.
 

5 people judged this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.